Pět dní v srpnovém OSLU
ČLOVĚK JE VE VELKOMĚSTĚ PŘIPRAVENÝ NA COKOLIV, JEN NE NA TICHO !
Minulý týden jsem byla v Oslu. Poprvé. Přiznám se, že jsem hlavní města severských zemí dlouhá léta vynechávala. S letenkama by to bylo v pohodě, ale ubytování, doprava a hlavně to jídlo ?!? Pro průměrného turistu celkem drahá záležitost… 🤔
Před pár lety jsem se konečně podívala do Stockholmu a vůbec to nebylo finančně “nehratelný”. Pak do Kodaně (cestopis je někde tady), která mě nadchla, a teď konečně Oslo. Letenky jsem pořídila u Eurowings, hotel rezervovala už půl roku dopředu. Konec srpna jsem vybrala proto, že mám narozeniny a snad se povede i počasí. Nooo, obojí žádná sláva, ha ha ha.
Měli jsme jen malé tašky do letadla a jeden odbavený kufřík do 12 kg, což bylo na 5 dní pro dva tak akorát. Přece jen jsme táhli softshellky, svetr, šusťákový bundy a náhradní boty a kalhoty (taky mohlo 5 dní lejt, že jo…). Letěli jsme na čas, novým Airbusem 320, s českou posádkou. Letiště v Oslu není úplně největší, za chvíli jste venku. Měla jsem předem koupené lístky na Flybuss, který je sice nejdražší (150 NOK za jednu jízdu), ale stavěl nám 200 metrů od hotelu. Jinak bychom volili vlak do centra. Autobus jel z nástupiště 11, před odjezdem si řidič zkontroloval naše QR kódy a řekl, že nám zastaví a vyndá kufr. Easy.
Jako ubytování jsem vybrala Radisson RED, čtyřhvězdičkový hotel v moderní čtvrti Okern. Hotely v centru jsou neskutečně drahé, dokonce i ty „horší“ nebo BnB. Takže mi cena 2.770,- Kč za noc se snídaní přišla opravdu dobrá. A udělala jsem dobře. Hotelový pokoj byl docela malý, navíc bez skříní, jak mají zvykem, jen polička a štendr, ale s žehlícím prknem, ledničkou a Nespresso mašinou. V posledním patře krásná terasa a snídaně byly naprosto bezchybný (za 4 dny jsem doslova sežrala asi kilo uzenýho lososa).
Ve vzdálenosti cca 5 minut pěšky byly od hotelu dvě linky metra, 4 a 5, kterými jsme byli za 15 minut v centru. Přes aplikaci #ruter jsem koupila týdenní jízdenku na 1. zónu. I když jsme s mužem hodně chodiví, při cenách single ticketu se to vyplatilo víc než dvojnásobně.
První odpoledne a večer jsme samozřejmě strávili v okolí Opery. Na nábřeží Aker Brygge můžete jet tak korzovat, zajít do Národního muzea, nastoupit na trajekt a popojíždět po ostrovech, nebo jen tak sedět a krmit racky. Počasí nám přálo, ze zamračeného odpoledne se vyloupl krásný slunečný večer, který jsme zakončili vynikající pizzou v bistru vedle hotelu.
Po snídani, protože předpověď slibovala slunečný den, jsme se vydali metrem na Holmenkollen. Cesta není složitá, z jakékoliv linky metra přestoupíte na linku č.1 směr Fogneseteren. Za půl hodiny jste příjemnou jízdou „do kopečka“ na místě. Areál je přístupný zdarma, můžete si vyšlápnout schody na skokanský můstek a platit jen za atrakce jako je zipline nebo simulátor. Kolem areálu, který známe z televizních přenosů biatlonu jsou desítky krásných cest a stezek, po kterých se můžete pustit a taky třeba navštívit nedalekou Holmenkollen Chapel. Cestou zpátky jsme se stavili na krásném malém hřbitůvku u zastávky Ris. Zajímavé je (chodím hodně po hřbitovech), že i tady jsou náhrobky jiné, než jinde. Jen nízký, lehce opracovaný kámen zasazený do země a obklopený růžovými kytkami.
Počasí nám přálo, takže jsme v centru na jednom z dopravních uzlů Majorstuen přestoupili pro změnu na metro 3 a jeli na konečnou Songsvann. Kromě zázemí pro olympioniky je tam hlavně krásné jezero, kolem kterého je pěkná procházka. Dalo by se v něm i koupat, kdyby na to bylo počasí. Vlastně bylo, ale Wim Hof není můj kámoš . Chtěli jsme využít den na maximum, proto jsme se ještě vrátili do centra a z mola na Aker Brygge nastoupili na trajekt B1. To je ferry obeplouvající 6 ostrovů, na kterých můžete vystoupit nebo jet celou okružku najednou Zvolili jsme nezastávkovou variantu, abychom si udělali přehled, co je a není možné v příštích dnech. Večer už jsme jen pátrali, co kde sníst a skončili u osvědčeného gyrosu, protože ceny v restauracích jsou minimálně jako u nás krát 2,10 Kč.
Takový ticho v hotelu jsem už dlouho nezažila. A to byl všední den a naproti hotelu pár administrativních center. Čekal nás „sightseeing“ skrz město. Přemýšleli jsme, zda necháme muzea na dobu, kdy bude pršet, ale podle předpovědi to hrozilo už pořád, tak to vylo jedno. Začali jsme u Královského paláce. Na rozdíl od našich strážných, se místní mládenci v uniformách čile bavili s kolemjdoucími. Chvíli to vypadalo, že se čeká na nějakou státní návštěvu, ale po dvaceti minutách jsme to vzdali, protože se nic nedělo. I tak byla královská Queen garden zavřená kvůli oslavě nějakého výročí. Prošli jsme si celou pěší zónu kolem divadla, koncertní síně, Parlamentu a dokonce nakoukli na Radnici. Potom jsme tramvají 12 dojeli do Vigeland parku, zvědaví na sochy slavného umělce. No, popravdě řečeno, na mě to bylo moc syrové, místy až brutální. Holt jsem člověk, co miluje impresionismus. Začalo pršet, tak jsme se zkratkou skrz park přesunuli na autobus 30, který jezdí na poloostrov Bygdøy. Ten se na jihu pyšní plážemi a víkendovými chatkami, ale tam jsme v dešti nezajížděli. Celé deštivé odpoledne jsme strávili ve třech muzeích. Jako milovníci lodí a vody jsme si užili Námořní muzeum, Muzeum lodi Fram a Muzeum Kon – Tiki. Vstupné je dost zvýhodněné, když navštívíte všechny tři. Nejvíc jsem si užila na palubě lodi, když se simulovala bouřka a pak polární záře. Honza byl tak utahanej, že jsme si to namířili rovnou do hotelu a pro večeři jsem musela dojít!
Sobotní ráno jsme si přispali, snědli další půlkilovku uzenýho lososa a vyrazili na prohlídku pevnosti. Hradu. Pevnosti – hradu. Do Akershus je vstup zdarma, dá se chodit po hradbách, po parku, ale nás lákal i vnitřek, tak jsme si ho za 100 NOK pěkně prošli sami. Procházka byla asi hodinku včetně podzemí a nelitovali jsme ani peněz ani času.
A pak jsem začala hledat batoh :-). Ne svůj, ale značku BD, která je oblíbená u místní mládeže, prostě „in“ záležitost. Manžel by mi ho prý koupil k narozeninám. Naštěstí měli jen černej a navíc stál 5.000,- Kč, tak to ani omylem. Ale barevný (který neměli) jsou fakt krásný.
Díky tomu hledání jsme si ale prošli pořádně dvě základní ulice v centru, Prinsens gate a Karl Johans gate, s butiky, obchůdky a kavárnami. Co se mi v Oslu líbilo, byly malé pekárny s nabídkou kafe + croissant za 35 NOK. Čerstvé a voňavé pro ty, kteří chtějí rychle a levně snídat, nebo potřebují jednoduchou dobrotu přes den. Blízko stanice metra Jernbanetorget (tam je hlavní nádraží) je katedrála, která má velmi nezvykle vymalovaný strop a otevírací dobu jen od 10 do 16 hodin. Naproti katedrále přes křižovatku je velký obchod se suvenýry s celkem dobrým výběrem. Jinak suvenýr obchodů ve městě moc není.
A protože byla sobota bez deště, sjeli jsme zase na nábřeží, tentokrát na trasu ferry B2, která je kratší, než ta první. Při návratu jsme vystoupili na ostrově Hovedøya. Tenhle malý ostrůvek, nejblíž městu, ukrývá kromě malé maríny dva skvosty. Prvním z nich jsou ruiny kláštera z 12. století. Tím druhým je stylová kavárna Klosterkroa café, kde oceníte „samoobslužné“ vafle s výběrem marmelád za 50 NOK.
Večer jsme chtěli nějaká romantická světýlka, tak jsme si prošli celou promenádu až k modernímu Astrup Fearnley Museum of Modern Art. Bylo už pozdě na návštěvu, a i když pršelo, nechtělo se nám na hotel. Všude byly stánky s dobrotama, ale na těstoviny se sýrem nebo ryby jsme chuť neměli. Takže jsem ochutnala nejdražší zmrzlinu ever (dražší, než v Dubaji), 90,- Kč za kopeček. Navíc italskou! Tmou a deštěm jsme se dokodrcali na hotel a padli do postelí.
Neděle, check out. Nechali jsme si čemodan v hotelové úschovně a vyrazili naposledy do města. Mimo centrum. Našla jsem si park s vodopády, to jsem ale netušila, jakej hukot to bude. V Kubu parkem teče říčka Akerselva a kolem ní je prý pěkná procházka. Je. Ale nevím, zda se něco upouštělo nebo vypouštělo, tam bylo takový vody, až o strach. Kolem říčky park, v něm klasický paneláky a pod oknem vám řvou peřeje jak na Niagáře. Místní to nechávalo klidný, tak jsme taky dělali jakoby nic. Kousek od Kubaparken je hřbitov Vår Frelsers gravlund, (nojo, no, zase), kde jsou pohřbení Edvard Munch a Henrik Ibsen. Vede k němu cesta skrze malý kopec, kde jsme ale konečně objevili romantická zákoutí – Teltushbakken. Mimochodem, do muzea Munch jsme nešli naprosto záměrně, před pár lety jsme byli na souhrnné výstavě Muncha ve vídeňské Albertině. Šli jsme raději na… no jasně, zase na loď. Poslední plavba kolem ostrovů a výstup na jednom z nich, Gressholmenu. Když projdete jehličnatým lesem, ocitnete se v části Heggholmen, kde je na břehu dřevěný bílý kostel – maják. Ten je vidět daleko z vody, skoro odevšud, takže je lákavé k němu dojít. Hodina vám ale stačit nebude, okolí je krásné a stojí za prohlídku i domky na pobřeží, ale nebojte, lodě v různých směrech odplouvají co čtvrthodinu.
A byly tři a museli jsme dom. Vyzvedli jsme v hotelu kufřík, došli na autobus a za 45 minut byli na letišti. Let opět na čas, příjemný let i díky nové mašině a české posádce včetně kapitána (že by se Lufthansa zaměřila na český personál?). Vlastně klaplo úplně všechno.
Musím vypíchnout pár věcí, které jsem opravdu vnímala a ocenila:
👍 čisté metro, tramvaje, autobusy, lodě – a všechno jezdí na čas
👍 v každém autobuse USB na nabití telefonu
👍 skoro nikde (až na pár výjimek) žádné graffiti
👍 minimum bezďáků a žebráků
👍 nepotřebujete hotovost (kromě starých WC automatů)
👍 do přírody (jezera a areál Holmenkollen) je to cca 20 minut metrem
👍 na ulicích parkuje minimum aut (všude mají podzemní garáže)
👍 i sídlištní architektura může být pěkná ( + zapuštěné kontejnery na odpad) a v zeleni
👍 většina aut a motorek je elektro, takže je TICHO
Oslo je multikulturní město, čekala jsem mnohem víc Arabů a černochů (jako ve Stockholmu), ale nejvíc je tam slyšet ruština (jako fakt všude!).
Náklady celkem: 11.700,- Kč na osobu. Za mě na Oslo dobrý.