Pár dní babího léta v PORTU

V dubnu 2022 jsem využila nabídky easyJet na podzimní přímé lety do Porta. Znám Lisabon, tam jsem byla několikrát, ale Porto jsem si slibovala už dlouho, tak nebylo proč váhat. Letenka stála 1.350,- Kč s malým příručním zavazadlem (45 x 35 x 20). Naštěstí v babím létě toho není moc potřeba na sebe, nejvíc místa mi vždycky zabere můj fen s difuzérem (nojo, no, každý máme nějakou úchylku).

Let byl za tuhle cenu samozřejmě i díky mizerným časům, odlet v 19 a zpátky v 7 ráno. Ale řekli jsme si, že tři plné dny budou akorát, tak trochu toho logistického nepohodlí vydržíme.

Na letiště Francisca de Sá Carnerio jsme přiletěli po 21:30. V automatu na lístky jsme si koupili kartu Andante tour na 72 hodin. Karta stojí 15 eur a je platná od prvního označení. Protože jsme chtěli hodně popojíždět, vyplatila se nám víc, než jednotlivé lístky, které nejsou ke koupi všude, kde si zamanete. Metrem E jsme dojeli na stanici Trindade, což je takový portský uzel, velké nádraží, kde se potkává několik linek metra a vlaků. Měli jsme to do ubytování asi 7 minut pěšky. Vybírala jsem ho kvůli vzdálenosti od metra a taky kvůli zastávce autobusu na letiště, protože na brzký ranní odlet se nedá metro použít, jezdí až od 6 hodin. Dali jsme do ubytování vědět, že přijedeme pozdě, a paní majitelka nám přes WhatsApp poslala kód schránky, kde jsme měli nachystaný klíč od vstupních vrat. Klíč od pokoje byl ve dveřích…

CASA 45 je jeden z mnoha pitoreskních domků v Rua do Pinheiro. Ulice je poměrně populární a většina domů slouží jako BnB, tipuju to tak na 4 – 6 pokojů na barák. V lobby nás uvítala karafa s portským a byla tam k dispozici hostům po celou dobu. Za 4 noci s velmi dobrou snídaní jsme zaplatili 272 eur. Pokoj byl menší, ale útulný, s klimatizací, koupelnou a oddělenými postelemi. Jediné, co mě zklamalo, že jsme měli okna do ulice a ne do zahrady, jak inzerovali. To neměl ale ani jeden pokoj, jen společná terasa. V noci je tahle ulice poněkud živější, protože jí procházejí lehce přiopilí místní i nemístní tak do 5 do rána. Prostě bez špuntů je skoro nemožný usnout (pokud teda není člověk na plech :-D).

Ráno jsme si dali lehkou, ale výživnou snídani, vzali si s sebou nějaké ovoce, lahev s pitím a vyrazili do města.  První zastavení bylo jen pár desítek metrů od ubytování, na náměstí Aliados, kde je místní radnice. A taky velký nápis PORTO, před kterým se všichni fotí. Pod náměstím je zastávka busu 502, který nás odvezl k moři (zastávka Brito Capelo). Šli jsme na Matosinhos Praia, pak pěšky k majáku, sice trochu foukalo, ale jinak na krátký rukáv. V moři se koupalo docela dost lidí a ještě víc jich couralo po promenádě, možná proto, že byla neděle. Prohlídli jsme si pevnost Castelo do Queijo a dali si skvělý pomerančový fresh a zmrzlinu v Bar Praia do Aquários s výhledem na moře.  Pak jsme po nábřeží popojížděli různými autobusy a na Passegio Alegre vyzkoušeli místní atrakci pro turisty. „Historickou“ tramvaj č. 1 si musíte zaplatit zvlášť a za těch 5 eur to fakt nestojí. Jedete krátce a moc toho nevidíte (to tramvaj 28 v Lisabonu je stokrát lepší).

Kodrcali jsme se podél pobřeží na stanici Infante a odtud pokračovali k mostu Ludvíka I. a na druhou stranu řeky do Jardin do Morro, prošli si okolí mostu a počkali si na západ slunce na vyhlídce Miradouro da Serra do Pilar (před kostelem). Je to tam kouzelný, muzikanti hrajou, tramvaj na mostě cinká… kýč jak bič.. Je to tam lepší než v parku pod vyhlídkou, kde je dost lidí, sedí u piva a čekají, až to žbluňkne. Po sluneční exhibici jsme si přešli Most Ludvíka I, popojeli busem k našemu ubytování a dali si úžasnou večeři v bistru Ris8tto da Baixa. Vyzkoušeli jsme rizoto s krevetami a rizoto s hříbky a obě byla výtečná. Dokonce i červené víno za 3 eura mělo dobrou chuť Doslova jsme se doplazili do našeho domečku a padli do postelí. Ono se to nezdá, ale Porto je všude do kopce a z kopce a zase do kopce a všechny busy, které jezdily do naší oblasti, končili pod kopcem, takže jsem se docela nachodili.

Druhé ráno jsme si trochu přispali a po snídani se vydali do centra města. Porto není velké, ale je tam toho spousta k vidění skoro na každém rohu. Především modrobílé kachlíkové kostely. Viděli jsem jich asi deset, nejvíc se mi líbil Saint Ildefonso. Když už u něj budete, projděte si celou Rue de Santa Catarina. Je to krásná pěší zóna s butiky a spoustou bister, kde si můžete dát něco dobrého. Chtěli jsme se stavit ve vyhlášeném Majestic Café, ale bylo zavřené. Stojí za to dojít až k dalšímu modrému kostelu Chapel of Souls u metra Bolhão a pak ještě cca třista metrů dál.

Nejhezčí a turisty nejvyhledávanější je samozřejmě Ribeira, stará čtvrť a nábřeží řeky Douro. Odtud vyplouvají výletní lodě, tady jsou ty pro turisty předražené nábřežní restaurace, cukrárny, kavárny, hukot a tlačenice, prodejny a stánky suvenýrů a taky výhled na ikonický Ludvíkův most. Prošli jsme snad každou druhou uličku, abychom se rozhodli utéct z davů lidí na protější nábřeží, do klidnější části Gaia. Promenáda je tam moc hezká, lidé tam jezdí na kolech, nad hlavou se vám kolíbají kabinky lanovky, která vede od parku Morro dolů mezi vinařské sklipky a stánky se suvenýry tam jsou taky. Navíc ta vyhlídka na protější břeh je opravdu kouzelná. Poseděli jsme v Mercado Beira – Rio, kde jsou malé pulty s pinchos, smaženými rybami, kroketami a samozřejmě vínem a pivem. Taky jsme se projeli lodí po řece (lístky jsme si koupili v jedné z kanceláří na promenádě). Hodinová plavba po řece Douro stojí 16 eur a vede pod šesti mosty, není to bůhvíjaký zážitek, ale my ty lodě milujeme, tak je to skoro povinnost. Navíc byla v ceně sklenička vína v nedalekém sklípku. I když je Ribeira nejatraktivnějším místem, nám se Gaia líbila mnohem víc.

Odpoledne jsme se projížděli skrz celé město, vždycky někde vystoupili a něco omrkli. Byli jsme samozřejmě v katedrále, v Episkopálním paláci, v kostele Igreja e Torre dos Clérigos, v Mercado ferreira Borges, a před Livraria Lello. Píšu záměrně „před“, protože stát hodinovou frontu do knihovny, jejíž schodiště inspirovalo filmaře v Harry Potterovi, se nám fakt nechtělo. Pokud tam někdy půjdete, platí se vstupné, které si můžete odečíst v případě, že si tam koupíte nějakou knížku. Prošli jsme asi půlku města a úplně hotoví jsme zakotvili v bistru Sagardi Porto. Měli tam studené i teplé tapas a hlavně pinchos (velké jednohubky na špejli), o kterých jsem si myslela, že jich bude plné město (jako třeba v Lisabonu, Madridu nebo Barceloně), ale ne, viděli jsme tři bistra a tohle jediné stálo za to. „Pinchosky“ stály 1,90 eur za kus a byly docela dobrý, ochutnali jsme asi deset druhů. (Mimochodem, nejlepší pinchos jsme jedli v Mercado San Miguel v Madridu). Do naší Casa 45 jsme pak museli pěšky, protože napřímo (2,5 km do kopce) nic nejezdilo. Tak jsem tu večeři aspoň vypotili.

Další ráno jsme si u snídaně domluvili s paní bytnou, že nám na poslední den udělá balíček s jídlem, když nebudeme snídat a vyrazili na Trindado, kde jsme vzali metro ke stadionu FC Porto. Ne, že bychom byli nadšenými fotbalovými fanoušky, ale když už jsem někde, kde se hraje dobrej fotbal, chci vidět stadion. Obešli jsme si ho kolem dokola, mrkli do shopu , uznali, že to tam mají „Draci“ pěkný a pokračovali metrem ke Casa da Música. Je to zajímavá, moderní budova, která vypadá jako betonovej kontejner a uvnitř je úžasná jak výzdobou, tak světlem a určitě i akustikou. Jen škoda, že není hezčí okolí, všude beton a nějaká obchodní střediska,  okolní ulice jsou pěkně ušmudlaný. Posunuli jsme se autobusem na hřbitov Da Lap (v každým městě potřebuju vidět hřbitov), kde jsme mezi klasickými náhrobky objevili i úplně moderní hrobku, to jsem ještě nikde neviděla. Kostel (výjimečně ne modrobílý) byl bohužel zavřený, ale s krásnými věžemi, kde zrovna tlouklo poledne.

Přejeli jsme do parku Palácio de Cristal, kde jsou pěkné zahrady a vyhlídka na řeku. Na Pavilonu Rosa Mota seděli pávi a řvali jak protržený. Slunečné odpoledne vylákalo ven au-pair s kočárky, byla jich plná zahrada, tak jsme se vydali ochutnat místní specialitu – Francesinha. To je takový hamburgero-toast-sendvič plnění kdečím, zapečený se sýrem, na vrch volský oko a ještě přelitý nějakou omáčkou. No, nedali jsme to.  Sice to vonělo, ale vypadlo to hrozně a připomnělo mi to ty totalitní paskvily na studentských pobytech (hlavně v NDR) jako guláš se sekanou, houskové knedlíky s marmeládou apod. Prošli jsme, no, spíš už profuněli několik dalších ulic v centru a zastavili se na nádraží Sao Bento. Nádraží je celkem malé, skoro ho na ulici přehlídnete (když jdete od Aliados ke katedrále), ale uvnitř je to pecka. Modrobílé kachle s výjevy na všech stěnách, ozdobné dveře… jen si musíte trochu počkat na míň lidí, tam si to totiž fotí a točí úplně všichni.  Večer jsem skončili zase na mostě Ludvíka I. Museli jsme ještě jednou na západ slunce a rozloučit se, je to místo, který vás chytí za srdce. Je sranda, když jdete po mostě, a dvacet čísel od vás projíždí tramvaj. Velmi pomalu a za hroznýho cinkání. Cestou zpět do naší lokality byly všechny restaurace obsazené (tady se chodí na běžnou večeři mnohem víc než u nás), takže jsme si došli zase na rizoto. Samozřejmě jiné, než při první návštěvě.

Poslední den ráno jsem vstávali v půl 5, v lobby si vzali balíček s jídlem a pitím a šli na zastávku autobusu 3M na letiště. Jel naštěstí na čas a protože jsme vyjeli z nástupní zastávky, sedli jsme si, a to bylo štěstí. Cestou se do busu narvalo asi sedmdesát lidí, někdo jel z mejdanu, někdo jel do práce, prostě to v těch 5 ráno žilo jak v deset večer.  Museli jsme si u řidiče koupit za 2 euro lístek, protože nám už Andante karta neplatila. Před šestou jsme byli na letišti, s boarding pasem v mobilu to byla bleskovka a v 7:15 jsme se odlepili od země. Dalo by se říct „easy s easyJetem“.

A to je všechno. Do Porta se už asi nevrátím, chci zase utrácet čas a trochu peněz v jiných městech, ale doporučila bych ho úplně každýmu. Pohoda, fajn lidi, skvělý jídlo a pití a pěkný počasí. Na pár dní ideál, zvlášť v měsících, když už u nás začíná podzim.