Vymýšlet programy na míru v Paříži, je pro mě velkým potěšením, vášní a teď i satisfakcí zároveň. Proč satisfakcí? Musím se vám přiznat.

Předloni, po dvaceti sedmi letech od první návštěvy (a šestnácti pobytech) jsem chtěla Paříž přesunout do kolonky „už nikdy“ nebo „možná někdy a za hodně dlouho“. Přišlo mi, že to město ztrácí svoje kouzlo, pravý břeh je už úplně „černý“, všude jen bezdomovci, žebrající Rumuni, ulice plné odpadků, místní francouzské speciality přizpůsobené směrnicím EU… Když jsem dříve přijížděla z letiště do centra a vystoupila z metra na ulici, bylo to tam. Ta vůně z pekáren, zvuk vody tekoucí po okrajích chodníků, cinkot sklenic s vínem a lžiček na podšálcích. Ale poslední roky jsem tohle nenacházela.

Takže jsem  v srpnu 2017 udělala pokus: jela jsem do města nad Seinou úplně sama (od roku 1990). Na týden. Bylo po volbách, po Tour de France a místní trávili svoje dovolené na jihu. Vybrala jsem si tři hotely, každý jiné kategorie, abych si vyzkoušela víc úrovní ubytování (a mohla lépe poradit) a do dalších hotelů jsem se šla podívat. Měřila jsem délky front před galeriemi, dobu upečení palačinek, zkoumala hloubku ponoru lodí na Seině a hustotu listí stromů na Place Dauphine. Dělám si legraci :-). Prošla jsem město, jako bych ho viděla poprvé. A zamilovala se, jako poprvé. Tím pádem se mi ulevilo a můžu s klidným svědomím a radostí vymýšlet to, jak si to tam úplně nejvíc užijete! Paříž je pořád nádherná a má nám co dát. A nemusíte nachodit desítky kilometrů, stačí jít pomalu a dívat se …