Vždycky jsme s mužem říkali, že Holandskem poplujeme, až budeme staří, nemohoucí a nebudeme fyzicky stačit na obsluhu komor nebo na složité kormidlování. Osud tomu však chtěl, abychom se s touhle placatou zemí plnou větrných mlýnů seznámili mnohem dříve. A opak byl pravdou, byla to jedna z našich nejtěžších plaveb.

Měli jsme nádhernou, pohodlnou a krásně vybavenou loď Mantelmeew (zkuste to vyslovit, aby vám i místní rozuměli) a zvolili jsme okruh kolem Amsterdamu (ne tak oblíbený, jako bývá Frísland). Opravdu nic těžkého, denně tak třicet kilometrů… ale když na volné vodě fouká, každou chvíli z jiné strany, prší, nebo lije a fouká zároveň, není to nic zábavného. Loď se špatně manévruje, všechny mosty jsou zvedací, s obsluhou, není kam se schovat ani kde chytit, takže s lodí „tancujete“ před mostem a modlíte se, ať už se dá proplout. Párkrát jsme se pořádně zapotili. Ke kotvení jsou jen placené maríny (na rozdíl od Anglie nebo Francie, kde zatlučete kolíky skoro všude), takže holt musíte doplout do nich a tam se snažit najít aspoň jedno volné místo. Všude je spousta lodí, nezřídka kdy ve dvou navázaných řadách… Na druhou stranu, když pak ale proplouváte třeba takovým Utrechtem, jste jako v pohádce. Poznat střed města podplutím 16ti! nízkých mostů je adrenalin srovnatelný s balancováním na úzké lávce v horách (pro kormidelníka, samozřejmě). 

Zatím jsme byli v Holandsku jen jednou a poznali nádherná města jako jsou Gouda, Leiden, Haarlem, Amsterdam, Utrecht. Dvoudenní zastávka v Amsterdamu byla bonusem navíc (už kvůli syrovým herinkům). Pokud chytnete pěkné počasí, bude to pro vás nezapomenutelný zážitek, ale počítejte i s jinou variantou: holt větrných mlýnů je v Holandsku tolik právě proto, že tam pořád fouká :-).