Kdo by neznal knížku a film Pod Toskánským sluncem… kamenné domky, zapadající slunce, stoly plné šunky, sýrů, panini a rudého vína, výhled na nádherné kopce a stín pod starým olivovníkem. A řev cikád ze zahrad a dvorků. A kytice slunečnic. A taky grapa. To se to těm malířům tvořilo! Leonardovi stačilo vyjít před rodný dům a nemusel si u Mony Lisy vymýšlet žádné pozadí. Není divu, že právě v této oblasti vzniklo nejvíce malířských a sochařských skvostů. A taky kuchařských receptů.
Všimli jste si, že když zmáčknete zralou olivu, voní vám pak ruce celý den? A že si nejvíc pochutnáte právě na extra panenském olivovém oleji s kusem čerstvě upečeného chleba? Tak já mám pro vás návrh: najdu vám nádhernou toskánskou vilu. S bazénem a krásnou terasou. Kdo bude chtít, vyrazí na výlet, kdo ne, bude jen lenošit. Na jedno odpoledne vám tam pozvu kuchaře a s ním se naučíte vařit neuvěřitelnou baštu. Další den si vás vyzvedne místní kráska a provede vás rodinnou fabrikou na výrobu olivového oleje. A pak se pojedete podívat na nádherný statek na samotě a tam si půjčíte koně. A nebojte, na hrozny také dojde, nebudete vědět, co ochutnat dřív, zda Montepulciano, Chianti nebo Barolo.
A kdyby vám přišlo Toskánsko přece jen moc turistické, stačí říct. Stejné věci umím o pár desítek kilometrů na východ. V Umbrii. 🙂