„Z nouze ctnost“, tak by se dalo nazvat naše první seznámení s Německem. V září 2009 jsme měli být na klasické dovolené v Andaluzii, ale letecká společnost zkrachovala a my najednou nevěděli „co“. Tak jsme si řekli, že bychom babí léto využili k týdenní plavbě lodí, no jo, ale kde? Blízko, levně, nenáročná cesta ve dvou… Nikdy by nás nenapadlo, že Německo může být tak dobrá volba. Našla jsem malou marínu v Bredereiche kus za Berlínem, kde měli malé, spíš jezerní lodě pro rodiny s dětmi, ale loď za nějakých 500 euro na týden, proč to nezkusit?

Ideální pro poznávání Meklenburských jezer a poslední sezónní koupání. Nakonec jsme se na jezera vůbec nedostali, protože byla jediná propojovací komora v rekonstrukci, ale náhradní trasa po Braniborsku nám to bohatě vynahradila čistou vodou, nádhernými lesy, trochu NDR městy, skvělým jídlem a perfektním počasím. Tak se nám v Německu líbilo, že jsme po pár letech vrátili a ze stejného místa pluli skrz Postupim a Berlín, po řece Havole a kanálu Havola – Odra. Měli jsme jinou loď než poprvé, norskou, takže po technické stránce skvěle řešenou. Každou chvíli se dalo pěkně zakotvit, maríny byly čisté, dobře vybavené (většinou kolem 10 euro za noc) a všude taková ta německá akurátnost a pečlivost. Jako bonus jsme si navíc propluli komoru Lehnitz, která má 135 metrů na délku a vrata se otevírají jako gilotina.