K Benátkám mám velmi výjimečný vztah. Miluju je. Je to „naše“ město (s mým mužem). Byli jsme tady mnohokrát a vždycky, když jsme odjížděli, se Honza zasnil a prohlásil: „jednou bych si chtěl projet lagunu lodí“. Lagunu, ne Grand Canal, protože do něj soukromé lodí nesmějí. Tedy pár ano, ale jen místních V.I.P. a s povolenkou. Jsme zvyklí na kanály, občas nějaká řeka, ale jaké by to bylo v laguně? Nikdo z našich známých zkušenosti neměl, nebylo kde se zeptat, půjčoven kolem Benátek jak šafránu, maríny jen tři a drahé tak, že by člověk raději zůstal na kotvě na volné vodě, kdyby to šlo…

Můj muž s oblibou říká, že „seženu i drezínu“, takže jsme nakonec v roce 2016 s přáteli Renatou a Robertem zažili ten pocit, kdy vplouváte do laguny, před vámi se otevírá pohled na Dóžecí palác, náměstí svatého Marka, kolem vás sviští motorové čluny, vaporetta, pomalu se houpající gondoly… je to nádhera a zážitek na celý život. A i když jsou italské lodě kocábky, které se na volnou vodu nehodí a vlny jim moc neprospívají (houpe to jako blázen), je to romantika. Italové jsou trochu … prostě nic neřeší, takže vás po pár dnech nepřekvapí, že zakreslené kotviště neexistuje, že to doporučené je nepoužitelné, že tam, kde má být pitná voda, je jen trubka, nebo že přijede technická loď a začne rvát z vody pilíř, u kterého zrovna kotvíte.

Tím, že Benátky a okolí velmi dobře známe, bylo pro nás jednodušší se orientovat a věděli jsme přesně, kam chceme a co tam chceme vidět. Taky milujete Benátky? Tak honem, vyplouvá se z Chioggi!