Během přípravy cesty po Provance a Languedocu jsem narazila na Canal du Midi. Pravda, neměli jsme absolutně žádné zkušenosti. Koukali jsme hlavně na cenu, protože půjčovné je ve dvou lidech zásadně nejdražší. I malá lodička, jakou jsme měli ve Francii my, stála na týden bez spotřeby nějakých 700 euro. A to jsme byli na kanále na konci září, kdy byly ceny už mimosezónní. To, co jsme si vypůjčili my, byla přes dvacet let stará kocábka, kde jsme si připadali jak v zahradní chatičce: dvě úzké postele, maličká koupelna, sezení na přídi pro dva lidi. Ale kormidlo jak uvnitř, tak „fly bridge“ nahoře. A protože bylo krásné počasí, uvnitř lodi jsme moc nepobyli. Starší a levnější lodě jsou co do kvality mnohem horší, často na nich něco selže a především u francouzských „bakelitů“ je to skoro pravidlem. Ale personál v půjčovnách okamžitě po zavolání přijíždí problémy řešit a vždycky je vyřeší. Francie byla tedy naší premiérou, proto na ni máme úžasné a trochu nostalgické vzpomínky.

Od té doby uběhlo už třináct let. Přiznávám, že když jsme poslední den vraceli loď, na které nesplachoval záchod, nefungovalo vrchní řízení a byla lehce nabouraná vpředu nalevo, prohlásila jsem, že na loď už ani omylem a hezky budeme poznávat města a vesničky autem. Manžel se potutelně usmíval a neřekl ani slovo. Zná mě, takže když jsem před koncem roku nadhodila dotaz, jestli by se mu nechtělo v létě na loď, bral to jako normální věc. Francie je kouzelná v tom, že je tam všechno: příroda, malá města a vesnice, skvělé jídlo, víno, památky, hrady a zámky… pro každého něco.