SMLOUVÁTE RÁDI NA DOVOLENÉ?

Nemyslím tím, že byste přišli třeba v Madridu do Mercado San Miguel a snažili se tam najíst za výhodnější cenu, když si objednáte místo dvou tapas čtyři. Taky nemluvím o hádání se nad zapnutým taxametrem.
Ptám se na smlouvání v tržnicích. A je jedno, zda v Mexiku, na Kubě, v Provence, v Dubaji, na Srí Lance nebo v Bangkoku.

Máte tu „odvahu“ jít za prodejcem a nabídnout cenu třeba… poloviční? Nebo dokonce třetinovou? Takové to: „hele, tak já si to triko vezmu, ale ne za sto, ale za pade“. Je vám to vlastní nebo proti srsti?

Mně osobně nejvíc vytrénoval Hongkong. To město miluju nejen pro jeho atmosféru, skvělé jídlo, krásné parky, architekturu, zábavu a zase skvělé jídlo . Zbožňuju tam nakupovat! V pevninské části Kowloon je nejvyhlášenější tržnice jménem Ladies market. Stovky a stovky stánků se vším možným od obalů na mobily, před kabelky, deštníky, oblečení, obrazy, suvenýry… a to ještě v postranních uličkách narazíte na elektroniku, sportovní věci a dokonce i nábytek.

A tam smlouvat prostě musíte, Asiati si na to potrpí, baví je to, nesmlouvající turista je pro ně „suchar“ a dávají mu to patřičně najevo. Protože anglicky moc neumějí, mají na stáncích obrovské kalkulačky. Takže borec vyťuká číslo, ukáže, vy vyťukáte to svoje a tím se „smlouvá“.

Vždycky, když jsem jela do Hongkongu se skupinou, měli ode mě noty: jděte na třetinu ceny a dostaňte se na půlku, to budete spokojení oba. Taky mějte nachystanou cash, když prodejce vidí peníze, je to jednodušší. Když nebude chtít, je jasný, že by už šel do mínusu, a to by jeho šéf nebyl rád (prodejcům stánky většinou nepatří).

Ještě vyšší level je nakupování fejků známých značek. Kabelky, pásky, peněženky, hodinky. Nabízejí vám je na každém rohu, šeptají a ukazují, ať jdete s nimi. Tohle fejkové zboží se totiž (aspoň dříve) prodávalo v bytech. Jdete s prodejcem, ten vás protáhne přes tři baráky a dvoje schodiště, abyste je nemohli udat pojicajtům, kdyby náhodou, a pak se ocitnete v místnosti plné regálů s „vuittonkama, chanelkama, longchampkama, hermeskama“ apod.
Fejky jsou velmi kvalitní, žádná Holešovická tržnice. A pak je to jen na vás. Chcete fejk? A proč? A když si na to odpovíte, tak buď odejdete nebo to usmlouváte .

V posledních letech je to skoro „online“. Žádné byty, žádné tajemné posuňky a šeptání. Natvrdo se vás zeptají, zda chcete kopie hodinek nebo kabelek. Pak vytáhnou tablet, všechny modely vám ukážou na displeji, vy si vyberete, a za chvíli dorazí maník s pytlem plným zboží. A zase nastává otázka: „Chci fejk? A proč?“

❓❓❓Povedl se vám někdy nákupní „majstrštyk“? Nebo užili jste si někdy někde smlouvání jen jako zábavu❓❓❓