Irský kanál Shannon- Erne – září 2011

Tak už jsme byli dvakrát v Anglii, jednou ve Skotsku, co nám ještě chybí, ze zemí „za kanálem“? No přece Irsko! Tam sice moc kanálů není (tedy jsou tam nějaké, ale spíš pro nízké a malé lodě), ale pomohl www.canalboating.cz, Pepíkovy stránky, díky kterým jsme měli vyřešeno rychle: kanál řek Shannon a Erne.

Znamenalo to letět do Dublinu, pak přejet místní dopravou do maríny a po týdnu na lodi stejnou cesto zpátky. Letěli jsme poprvé společností Aer Lingus a první dvě noci strávili v Dublinu (když už jsme tady) v hotelu Holiday Inn Express, pár stanic autobusem od centra. Po příletu jsme hned vyrazili do města (dokud je hezky). Prošli jsme si tam a zpět celou O´Connell street, přilehlé ulice, přešli most, pak kolem Parlamentu a skončili jsme u Národní knihovny. Blížil se večer a ulice se začali plnit. Místní táhli do hospod. Dublin je ideálním místem pro pařby. Pověstná čtvrť  Temple Bar je plná hospod, ve kterých hraje muzika a pivo teče proudem klidně až přes půlnoc. Protože nepijeme, nebylo to pro nás tak atraktivní, ale za prohlídku to stálo. Hlavně díky těm kapelám.

Druhý den jsme po snídani zase prochodili město, podívali se do několika katedrál, do místní „college“ a hlavně navštívili Dublin Castle. Odpoledne jsme strávili pocházkou kolem vody, ve městě je několik ryze moderních mostů, třeba Samuel Beckett Bridge, bílý, moderní, vypadá jako část harfy nebo napnuté struny. Posouvali jsme se taky trochu autobusem, ale nechtěli jsme zajíždět moc daleko, přece jen ráno brzo vstáváme.

Ráno jsme vyrazili zpátky na letiště, na smluvené místo a kolem 11 nás „nabral“ místní autobus, který nás asi třicet lidí rozvezl po různých marínách cestou. Modlili jsme se, aby nejeli stejnou trasu totálně ožralí Poláci, ze kterých to táhlo tak, že za pár minut smrděl celý autobus a hochům v příručních taškách cinkaly desítky lahví. No to to bude vypadat! Naštěstí se vypotáceli u jiné maríny a my s Honzou jeli na konečnou úplně sami. Autobus nás vyplivl v jedné zatáčce a odjel… naštěstí byla místní marína v Balinamore celkem dobře vidět už z dálky.

Celá marína, patřící firmě Locaboat, byla plná lodí typu Pénichette (oni jiné snad ani nemají). To jsou taky bakelity, ale přece jen trochu lepší. Měli jsme zaplacenou jednu z nejmenších možných, jménem Loch Scoir, pro 4 lidi, ale zato s kormidlem nahoře. Díky nižším cenám v Irsku jsme si ji ve dvou mohli dovolit. Nebyla to špatná loď, ale poněkud nepraktická. Úzkými dveřmi se na palubu skoro nedalo projít, všude různé záhyby, člověk si otloukal pořád o něco hlavu… ale jo, šlo to. Zase byl krásný a prostorný salón a moc pěkné spaní.

A jak psal Blecha na svém webu: když v Irsku prší, ani o tom nevíš. Nevidíš to. A za pět minut seš durch. A taky že jo. Jen jsme vypluli směr Ballyconell, spustil se deštík. Jemné mrholení, skoro ani ne na bundu, natož na pláštěnku. A čekala nás první komora. Ovládání irských komor se děje ze břehu. Kormidelník manévruje v komoře, plavčík je venku na komoře Každá komora má na břehu sloupek v vekou kovou tabulí. Na ní jsou tlačítka a nápisy  angličtině: šipky ven = otevřít vrata, vlnovky nahoru = napustit vodu, šipky dovnitř = zavřít vrata, vlnovky dolů = vypustit vodu, atd. atd. Docela jednoduché, kdyby na tu desku bylo vidět…. oblékli jsme si námořnické sailorky (bundy) a šli jsme na to. Šlo to všechno pěkně a pak se mi málem zastavilo srdce: Honza ve snaze pomoct co to půjde, vylezl na střechu lodi. A když lezl dolů, smekla se mu noha po mokré střeše a on upadl na záda přímo doprostřed otevřených dveří  kovové zarážky. Stačilo pár centimetrů vedle a spadl do komory. Neumím si představit, jak bych ho tahala v té těžké nacucané bundě z pod lodi. To by bylo asi bez šance. Dopadlo to dobře, ale záda měl v háji celý týden a první odpoledne proležel v posteli.

Loď se mi kormidlovala dobře a za pár hodin jsme dopluli skrz tři větší říční plochy (spíš to bylo jak na jezerech) do městečka Ballyconell. Jen jsem pořád musela skrz stěrače dávat pozor, kudy plout, červené a zelené bójky se ve větru kymácely ze strany na stranu a nebylo nic vidět. Pršelo, Honzovi bylo blbě, tak jsme ani nikam nešli, dali si večeři a šli spát.

V neděli nás čekala asi šestihodinová plavba do Enniskillenu. Tady to vážně bylo jiné, než na kanálech, všude volná voda, plulo se skrz „jezera“ mezi bójkami a škoda, že počasí nepřálo zastávkám, protože na každých deseti kilometrech bylo nějaké golfové hřiště. A jak je známo, irská golfová hřiště patří mezi nejstarší a nejlepší na světě. Déšť střídal sluníčko, počasí bylo spíš jak v dubu a ne začátkem září. Ale zima nebyla, ani jsme nemuseli topit. Příjezd do Enniskillenu po vodě je takový „dramaticky   filmový“. Možná i proto, že už to je Severní Irsko :-). Plujete po volné vodě, nikde nic, pak přijde jedna zatáčka, druhá a před vámi se z mlhy a deště vyloupne hrad. Ne sice žádný středověký, ale přece jen hrad. Zakotvili jsem kus za Castle Islandem, v maríně, za větrem, a těšili se na pořádný kýbl čaje. Předpověď počasí vůbec nevypadala dobře.

A taky že ano. Na pondělí hlásili silný vítr. Ještě nikdy se nám nestalo, že bychom vynechali jeden den a nikam nepluli, ale bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Vůbec se nedalo vyplout. S lodí to cloumalo a i když jsme byli bezpečně přivázaní, bylo to o strach. Odpoledne jsme se šli projít do města, prohlédli si hrad, okolí muzea a dohadovali se, jak pojmeme další cestu.

Tak jo, zkusíme to popohnat a dohnat ten válecí den a překopat cílová místa plavby. Nepotáhneme se na sever a hned obrátíme. Další den jsme jeli co to šlo a dopluli až do domovské maríny v Ballinamore. Měli jsme tam vodu, obchod s potravinami a kotvení zdarma.

Honzovi se už záda pomalu lepšila, tak si užil řízení za polojasného počasí (a hned bla lepší nálada). Večer jsme dopluli do Boyle. Malá vesnička se pyšní středověkým opatstvím, bohužel vypáleným, ale stálo za návštěvu.

Čtvrteční den jsme propluli jedním z větších měst, Carrick on Shannon, a odbočili směr domovská marína. Poslední noc jsme kotvili v Leitrim Village. To byla zajímavá vesnice, z devíti domů bylo sedm hospod :-). Ale marína byla malá, hezká, dobře se tam kotvilo i spalo.

V pátek jsme vypluli poměrně časně, takže jsme do Ballinamore maríny dopluli brzkém odpoledni. Svítilo sluníčko, tak jsme se šli projít po okolí.  Moc ke koukání toho nebylo a Honzu pořád bolela záda ….

No a v sobotu byl čas odevzdat loď, rozloučit se a ještě s jednou nocí (letadlo jinak neletělo) v Dublinu pomalu mířit domů. Původní plán nás měl zavézt (a to doslova, vlakem Dart) na poloostrov Howth. Ale Honza celé odpoledne a večer proležel v hotelu, tak jsem nejela na ostrov, ale jen do města. Prošla jsem si zase celou O´Connoll, staré město, poslouchala pouliční muzikanty, dala si pořádné kafe a vrátila se za marodem.

V neděli jsme přiletěli domů a byla jsem docela ráda, že to máme za sebou. Nebylo to špatné, ale do Irska bych se vrátila raději na ten golf nebo kvůli starým hradům.

Kontaktujte mě