Hotely a pláže Mauritiu – prosinec 2011

Díky výhře ve firemní soutěži jsme se s Honzou zúčastnili zájezdu na Mauritius. Čtyřicet vybraných managerů z DIC cestovalo jako první skupina začátkem prosince do pětihvězdičkového, úplně nového hotelu Long Beach v oblasti Belle Mare. Měli jsme krásné apartmány s výhledem na moře, výborné jídlo v místních restauracích a nabitý program, díky kterému jsme si prohlédli dalších osm hotelů na ostrově.

Nemohla bych se válet celý týden u moře, proto jsme byli rádi, že bylo co dělat. A taky díky tomu můžu komukoliv dobře poradit, kde a proč se na Mauritiu ubytovat a co tam dělat. Ne všude je moře ke koupání, ne všude jsou průjezdné cesty, ne všude si zahrajete golf bez front na hřišti. Na ostrově se dá sehnat ubytování v levnějších hotelích, ale na druhou stranu, nechat se rozmazlovat v pohodlných lehátkách u obrovských bazénů a využívat těch luxusních služeb, není od věci. Bude to stát dost peněz, ale také to bude zážitek na celý život, jako pro nás.

Navštívili jsem postupně luxusní hotely One & Only, La Touessrok, Four Season Anahita, ostrov Ile aux Cerfs, Telfair Heritage a vedlejší Awali golf, Dinarobin a Paradise pod horou Le Morne a Hilton na západním pobřeží.

Za srdce nás vzali především dva hotely. Telfair Heritage hotel na jihu ostrova, který byl situovaný v nádherné zahradě, u bělostné pláže a několika bazénů. S nádechem britského kolonialismu jsme se setkali nejen ve společných prostorách, ale i na golfovém hřišti, které mají hoteloví hosté zdarma. Tam bych se jednou chtěla na klasický „válecí“ a rozmazlovací týden vrátit.

V tom druhém, Dinarobinu, jsme strávili den a noc, protože jsem to dostala od šéfa jako bonus za dobrou práci. Ráno pro nás přijel hotelový taxík a vezl nás skrz celý ostrov z východního na jihozápadní pobřeží, pod horu Le Morne, která je dominantou celého ostrova a pod kterou jsou ty nejhezčí pláže ostrova. Po půlhodině jízdy divokou přírodou nás taxikář i s naším malým kufříkem vyložil na recepci, a tam si nás po uvítacím drinku a osvěžující ručníku převzala managerka hotelu Audrey. Provedla nás částí komplexu, ukázala, kde jsou lázně, kde je golfové hřiště a zavolala butlera (osobního sluhu), aby nás doprovodil do pokoje.

Znali jsme hotel z předchozího dne, protože jsme tady byli tři hodiny na prohlídce v rámci celého našeho firemního pobytu. Proto jsme byli potěšeni, že jsme dostali junior suite pod střechou jednoho z „hobitích“ domků u pláže. Audrey se omlouvala, že nemá lepší pokoj, protože jsou plně obsazení (a 70% hostů se jim pravidelně vrací). To je dobré, naše suita měla asi 70 m2, obrovskou koupelnu a velkou terasu s lehátky. Před domkem bazén, společný pro tři apartmány, k moři cca 100 metrů.

Hned jsme šli vyzkoušet plážová lehátka a moře a uvědomili si, že je Mikuláše. Bylo 30 stupňů, povíval lehký vítr a ohýbal listy palem okolo. Odpoledne jsme si vyšli na procházku komplexu. Jak mohou mít plno, když tu skoro nikdo není? Občas jsme potkali nějakou dvojici, v plážovém domku byl někdo na masáži a kus opodál se fotila svatba. Dinarobin je nádherný hotel (má šest hvězdiček) s luxusními službami, které jsme hned ocenili: stačilo zavolat na recepci, za chvíli přijel vozík a dovezl nás na golfové hřiště. Dokonce jsem si kvůli tomu vezla oblečení, ale bylo plno a nedostala jsem se ani na driving range.

Večer byl jeden z nejhezčích v životě. Mohli jsme si vybrat, v jaké chceme jíst restauraci (a že jich bylo na výběr asi deset). Vybrali jsme si vyhlášenou restauraci Laravan, která byla na výběžku do moře a kam nás vezli tmou malou loďkou po moři, jen s loučemi. Večeře byla luxusní, studená polévka z manga, skoro syrový žlutoploutvý tuňák a lehký zákusek. Obsluha jen pro nás a dokonce nám k tomu hrála nějaká místní mini kapela. Bylo to kouzelné, vracet se zase po tmě po moři zpátky do hotelu. Tam jsem asi hodinu seděli v klubovkách luxusního lobby, poslouchali barovou zpěvačku (dobrou) a jen si užívali tu atmosféru. Nemuseli jsme si dávat ani nic k pití, nikdo po nás nechtěl „povinnou“ útratu. Ale věřím, že by stačilo jen zvednout oči a stál by u nás číšník. To je rozdíl v těch hvězdičkách. Atmosféra a služby, ne zlaté kohoutky v koupelně.

Ranní snídaně byla něco, o čem se jen zdává, na břehu moře, výběr mezi desítkami druhů ovoce, jogurtů, ořechů, sýrů, uzenin, ryb … prostě neuvěřitelné. Pak pro nás přijel zase hotelový taxík a při cestě zpátky na Long Beach jsme si mohli udělat zastávky u vodopádu, v zemi se sedmi barev a v dílně, odkud jsme si dovezli ručně postavenou repliku lodi Victory. Máme ji na komodě v ložnici, takže na Mauritius tím pádem nelze zapomenout :-).

Kontaktujte mě